O nás, včelách a rodině
Nejstarší záznamy o našem rodu jsou z konce 15. století. Jedna jeho větev byli tzv. písmáci, vlastně notáři z evangelické komunity. Máme i vlastní erb. Druhá větev byli zahradníci a krajináři. Náš táta byl skvělý zahradník, byť pracoval ve sklářství, v Moseru, ale předal mi lásku a cit k půdě. I se žďuchancem do zad, když jsme se, náhodou, jako malí pohybovali pomalu. Ale hlavně vždy říkal, že každý zahradník chrání svého včelaře.
A já? Já miluji krajinařinu, zvláště tu opravdu velkou. Hromádky hlíny na zahrádkách mě nevzrušují, ale návrat krajinného reliéfu, který zadrží vodu přirozeně a bez velké údržby, kde porostou stromy a budou se mít kde schovat zvířata, mě vždy naplní nadšením. Zvláště, pokud lidé tu změnu za pár let skoro nepoznají a budou tvrdit, že to tady tak bylo vždy.
Rodina
Máme pět dětí a jsme patchworková rodina: spolu s mou ženou Kateřinou pečujeme nejen o naše společné děti, ale i o děti, které nám každému byly naděleny dříve. Naši velkou rodinu stmelují dva velikáni – babička Jiřina a strýc Josef. Žádné velké rozhodnutí se bez nich neobejde, spíše pomáhají oba nám, mladým, jak říkají, a vaří, pečou, hlídají děti, udržují zahradu, pěstují ovoce a zeleninu. Mamince je přes 80 let a strýcovi Pepimu skoro 90 (ano, devadesát) let. Naše pravidelná setkání jsou vždy ozdobena vyprávěním příběhů z dob dávno minulých. Nebo historek nedávných, protože spolu se synem a strýcem Pepim vykružujeme carvingové oblouky a to vždy zažijeme něco, co nás pohne k tomu, abychom si uvědomili, že život je krásný a přesně takový, jaký si ho uděláme.
Včely a my
Jednou jsem se dozvěděl, že našemu sousedovi, Sašovi Barkovovi, někdo ukradl spoustu včelstev a zničil úly. Saša chodil jako tělo bez duše a nechápal, že někdo může ubližovat včelám. Přitom na včelaření nezanevřel a hledal nové místo, vhodné k umístění včelnice. Tak jsem mu takové místo na kraji lesa a rozhraní pastviny nabídl. A v tom se to stalo. Lapily mě, včelky jedny, a ta neuvěřitelná krása jejich příběhu, jež je někdy obtížně sdělitelná, péče náročná, pestrá a mnohovrstevná. Ostatně, proto se asi říká, že čas strávený se včelami se nezapočítává do celkové délky života, jinak by totiž čas strávený péčí o včely byl moc dlouhý a jeden lidský život na to nestačí.
Saša je včelař ve čtvrté generaci, apiterapeut ve třetí generaci a vládne nejen velkou znalostí, dovedností, ale především zkušeností. Také, dříve jeho, dnes už i naše společná, kazuistika je plná příběhů o tom, jak apiterapie pomohla, uzdravila, nebo aspoň zlepšila kvalitu života. Od zhojení zdánlivě nezhojitelných poranění kůže, přes urychlení návratu zdraví při rýmě, kašli či zánětu průdušek, až po obnovu hormonální rovnováhy – týká se našich vlastních dorostenců i klientek, kterým příroda nadělila zvláště bouřlivý přechod.
Jak babička k apiterapii přišla
Moje maminka měla pokřivený malíček, klouby prstu se už neohýbali správně, nemohla sevřít ruku v pěst, bolela ji záda. Chvíli to trvalo, než dala apiterapii šanci, ale postupně viděla, že včelí jed v krému či v oleji jí pomáhá: malíček se skoro srovnal, už zase dá ruku v pěst, záda (když si je nezapomene namazat) ji nebolí, nebo jen varují, že je namazat má, aby si nemusela brát prášky na bolest. Obdobný, a ještě intenzívnější zážitek s apiterapií mám já sám. Zklidnění, objektivně menší pocit stresu, lepší BMI díky jiné stravě, pohybu a hlavně myšlení. Obnova nervového propojení v místě velké jizvy a spousta dalších větších i drobnějších změn a pocitů o mém vlastním těle.
Slib
Přes všechny špatné zprávy kolem nás jsme přesvědčeni, že jsme to my, kdo má možnost se rozhodnout, kudy poplujeme. Je jen naše rozhodnutí, jak budeme vnímat budoucnost a jak budeme chránit své tělo a svou duši. Někdo, holt, odevzdá odpovědnost za své zdraví chemii a někdo jiný svou odpovědnost za vlastní zdraví neodevzdá ani když mu to řeknou v televizi. A najde nás.
A my slibujeme, že pomůžeme, kde můžeme. Proto je naše motto staré, jako lidstvo samo: jezme a pijme s mírou, hýbejme se denně a pečujme o čistotu mysli. Na vše ostatní máme apiterapii, abychom se ke správné životosprávě mohli vrátit co nejdříve. K tomu všemu, nechť nám pomůže přírodní síla včel.